Jak přestat dělat chyby?

Taky byste chtěli umět česky perfektně a přestat dělat všechny chyby? Je to hezký ideál, ale upřímně, je to vůbec možné? Osobně jsem ještě nepotkala nikoho (ani Čecha), který by v češtině chyby nedělal. Jasně, někdo dělá chyb hodně, někomu se to stane jen jednou za čas. Někdo dělá velké chyby, kvůli kterým mu není rozumět, někdo udělá jen sem tam malou chybu z nepozornosti. Ale úplně bez chyb to asi nikdy nepůjde…

Kde se bere naše touha být dokonalí?

Nevím, jak jste to ve škole měli vy, ale u nás to často fungovalo tak, že pokud člověk v nějakém testu nebo cvičení neudělal žádnou chybu, dostal nejlepší známku ‒ jedničku. Pokud udělal jednu nebo dvě chyby, dostal dvojku, a tak dál. Na jednu stranu je to logické, na druhou stranu přesně tady začíná strach, který řada z nás má celý život – STRACH DĚLAT CHYBY. 

Fotografie: Canva

To pak vede k tomu, že se často bojíme v cizím jazyce něco říct, protože máme strach, že uděláme chybu, a tak raději neřekneme nic. K tomu, že chceme něco v cizím jazyce napsat, ale bojíme se, že to bude špatně, tak raději poprosíme někoho jiného, aby to napsal za nás. Chceme něco udělat, něco nového se naučit, něco vyzkoušet, ale máme hrůzu z toho, že budeme dělat chyby, někdo se nám bude smát, bude si o nás myslet, že jsme neschopní, hloupí, nekompetentní, a tak raději neuděláme nic.

Takže nevadí, že dělám chyby?

Nechápejte mě špatně, při učení je samozřejmě důležité se svými chybami pracovat a snažit se jich zbavit, ale nesmíme zapomínat, že naše chyby tu vždycky byly, jsou a do určité míry budou. Jde o to, aby jich bylo co nejméně a aby byly co nejmenší. Chyby jsou ale v každém případě přirozené a úplně normální. Když se učíme něco nového nebo když se učíme cizí jazyk, nemůžeme chyby nedělat. Stejně tak jsou přirozené i v našem mateřském jazyce (samozřejmě zase platí ‒ do určité míry). 

Jazyk je „živý organismus“, stále se vyvíjí, není to nějaká příručka pravidel, které se jednou naučíme a máme hotovo do konce života (pokud se neučíte latinsky nebo jiný mrtvý jazyk, tam to možná jde). Každý živý jazyk, který se běžně používá, se stále proměňuje, pořád v něm přibývají nová slova, stará zanikají nebo postupně mění svůj význam. Gramatická pravidla se také různě proměňují.

Troufám si říct, že nikdo (ani ti největší odborníci) neznají všechna slova, všechny vrstvy jazyka, všechny dialekty. Je toho tolik, že to zkrátka není v našich silách.

Byly doby, kdy jsem se svých chyb také hodně bála. A dodnes s tím strachem někdy bojuju. Ale snažím se. ☺ Nikdy nic není dokonalé.
A malé nedokonalé NĚCO vždycky bude víc než velké dokonalé NIC. 

Fotografie: Canva

Kdo je nejlepší učitel?

Navíc právě chyby, které děláme, jsou naše nejlepší učitelky. Slova, která známe, nás nic nového nenaučí. Gramatická cvičení, která máme bez chyby, nám sice zvednou sebevědomí, ale nepřinesou nám nic nového. 

Proti tomu věci, které ještě dokonale neumíme, nám přesně ukazují, kde a jak se můžeme zlepšovat. Na čem můžeme pracovat. Čím víc takových chyb najdeme a čím víc se nám jich podaří pochopit, zvládnout a odstranit, tím lepší naše znalost bude.

Takže ještě než se podíváme na to, jak se chyb zbavit, poděkujme jim. Buďme rádi, že je máme, to ony jsou ty nejlepší učitelky, které máme. ☺ Nebuďme nešťastní a smutní, když chybu uděláme, ale vítejme ji jako výzvu, jako prostor pro zlepšení, jako cestu, kterou můžeme jít dál. 

Fotografie: Canva

Co neroste, to umírá. U jazyků to platí dvojnásob. Pokud jazyk nepoužíváte, zapomenete ho. Pokud ho používáte, nějaké chyby asi vždycky dělat budete, ale je to známka života a cesty vpřed. 

Nenechme se svými chybami blokovat, ale berme je jako výzvu, jako směrovku k tomu, co ještě můžeme zlepšit!

Co mám tedy s těmi chybami dělat?

1.Musím vědět, co je dobře a co je špatně.

Pokud chceme nějakou svoji chybu odstranit, nejdříve musíme zjistit, kde chyba je, musíme ji poznat, jasně identifikovat. V tom nám mohou pomoct různá gramatická cvičení v učebnici, on-line nebo kdekoli jinde. 

Určitě jste si někdy kontrolovali cvičení v učebnici podle klíče (správného řešení) a viděli jste, které věty nebo formy máte špatně. U on-line cvičení se vám špatné odpovědi často ukážou automaticky a chyby vidíte hned. 

Možná jste už taky někdy psali nějaký text v češtině a vaše lektorka / váš lektor vám ho opravil. Pravděpodobně tam také nějaké chyby byly. Nebo ne?

Možná jste už někdy mluvili před lektorkou / lektorem nebo někým jiným, kdo vám řekl, že to, co říkáte, není správně, a že by to Češi řekli jinak. Je to tak?

Všechny tyhle situace jsou v první chvíli nepříjemné, protože nám ukazují, co neumíme. Dobrá zpráva je, že díky tomu víme, co se můžeme ještě naučit, abychom mluvili česky zase o kousek lépe.

To je základní první krok – chybu najít, objevit, identifikovat. Stejně důležité ale je tady v tomto bodě neskončit!

Fotografie: Canva

2. Chybu musíme pochopit

Když chybu máme, potřebujeme ji pochopit. Musíme vědět nebo zjistit, proč je naše původní varianta špatně. Často to může být jen překlep, nepozornost, chyba, kterou uděláme, protože se nesoustředíme tak, jak bychom potřebovali.

Někdy ale naopak vůbec netušíme, proč je naše původní varianta nesprávná. Potom je potřeba najít gramatické pravidlo nebo správný význam slova v učebnici, ve slovníku, na internetu, nebo se zeptat lektora / lektory/ rodilého mluvčího, kde je problém.

Tady bohužel někteří studenti končí a myslí si, že když vědí, kde udělali chybu, a znají správné řešení, že už příště chybu neudělají. Bylo by moc hezké, kdyby to tak fungovalo, ale bohužel to tak v jazycích moc není. 

Někdy se sice stane, že si správné řešení zafixujeme a opravdu si ho pamatujeme. Zvlášť ve chvíli, kdy je to spojeno s nějakou trapnou nebo vtipnou situací, do které se kvůli chybě dostaneme. Např. použijeme slovo ve špatné situaci / ve špatném kontextu nebo uděláme nějakou gramatickou / výslovnostní chybu, která úplně změní význam toho, co chceme říct. Ale většina našich chyb není naštěstí, nebo bohužel, spojena s tak velkými zážitky, abychom si to pamatovali celý život.

Fotografie: Canva

3. Opakování je matka moudrosti

Je proto potřeba se k chybám, a hlavně k jejich správným řešením, vracet. Opakovat si je tak často, jak to je potřeba k tomu, abychom si správné varianty opravdu zapamatovali.

To je věc, kterou jsem dlouho neuměla, a která výrazně změnila můj způsob učení se jazyka. 

Roky jsem se totiž učila jen tak, že jsem dělala gramatická cvičení stále dokola. Opakovala jsem je tak dlouho, až jsem je měla správně. Problém byl v tom, že jsem si často sice zapamatovala správné řešení ve cvičení/větě, ale v podobné situaci jsem stejně nebyla schopna použít správné slovo nebo gramatické pravidlo.

Když jsem dostala opravený text od lektorky, na chyby jsem se podívala, většinou jsem i rozuměla tomu, co je špatně, ale tím to skončilo. Někdy jsem si opravený text přečetla i víckrát, ale dál jsem s tím nepracovala.

Když mi lektor / lektorka opravili chybu při mluvení, zopakovala jsem sice správnou variantu, přeformulovala větu, ale často bezmyšlenkovitě, protože jsem se soustředila na to, co chci říct, a dál jsem se k tomu nevracela.

Až ve chvíli, kdy jsem si začala chyby zapisovat, hlavně ty, které jsem opakovala a dělala je často, a začala jsem s nimi pracovat jako se všemi ostatními slovíčky a idiomy, teprve potom se mi začalo dařit chyby postupně likvidovat a zbavovat se jich.

Je úplně jedno, jestli preferujete klasický slovníček, papírové kartičky, aplikace (jako např. ANKI nebo Vocabulary Miner), goldlist nebo jiné metody na učení slovíček. Vezměte své chyby a zapište si je stejně, jako si zapisujete slovní spojení a fráze, které se učíte. Opakujte si je stejně, jako ostatní slova, která se učíte. Osobně mi nejlépe funguje SRS (Spaced Repetition System, o kterém jsem psala třeba TADY).

A to nejdůležitější: vydržte! Nevzdávejte se, nenechte se otrávit a demotivovat lidmi, kteří se vám smějí nebo vám říkají, že jsou chyby špatné. V Česku říkáme, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ale jestli jste dočetli článek až sem a jestli mě sledujete delší dobu, asi nepatříte k těm lidem, kteří tady chtějí své dny jen nějak přežít a hlavně nic nedělat, nebo se pletu? ☺

P. S. Pokud vám chybí někdo, kdo by opravoval vaše texty a mluvení, přidejte se do KONVERZAČNÍHO KLUBU CZECH TIME, kde můžete získat každý den zpětnou vazbu (opravu) svého mluvení i psaní. Navíc v klubu najdete několik stovek cvičení, která si můžete zkontrolovat sami nebo vám je zkontroluje počítač automaticky. 

No a pokud by vám to s chybami nešlo, vždycky se u nás můžete na všechno zeptat. A přísahám, že se vám nikdy nikdo nebude smát, naopak dostanete velkou podporu skvělé party lidí, kteří jsou na tom stejně jako vy. 😉

Jsem nadšená lektorka češtiny pro cizince a autorka projektu Czech Time, ve kterém pomáhám středně a více pokročilým studentům češtiny pro cizince s češtinou. Vytvářím pro studenty on-line kurzy a další materiály, díky kterým si hravou formou zafixují, co potřebují. Současně pomáhám lektorům, aby jejich hodiny byly záživnější a plné různorodých aktivit. Chcete se na něco zeptat? Pište na mateotazku@czech-time.cz. Můj příběh si můžete přečíst tady.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.