Pinterest

Mám malé děti. Nemám čas učit se česky!

Nějaký chytrý český muž vymyslel termín „mateřská dovolená“. Musel to být muž, ženu by to nenapadlo. Od té doby si všichni myslí, nebo si to možná mysleli už před tím, že když se ženě narodí miminko, začínají jí prázdniny. Nemusí chodit do práce, má volno (v České republice to můžou být až 4 roky!), celý den se stará „jen“ o miminko a o domácnost, takže vlastně „nemá co dělat“.

To, že je realita trochu (dobře, mnohem víc než trochu) jiná, potvrdí asi každá maminka. Člověk najednou není pánem svého času. Pána nebo paní svého času si většina maminek chová v náručí.

Plán dne se často omezí na spánek, jídlo, miminko, domácnost. V lepším případě se maminka dokáže alespoň trochu postarat i o sebe. Na nic jiného nezbývá čas. Cizí jazyk, který se učíme, z našeho plánu dne často mizí mezi prvními věcmi.

Je to pochopitelné. Pro většinu maminek není reálné chodit na jazykové kurzy. Některá miminka maminkám netolerují ani kurzy po skypu. Pozvat učitele k sobě domů, kde je pořád bordel a křik, také není moc praktické. Sednout si a hodinu se koncentrovat na učení? To je tak trochu sci-fi…

U prvního miminka jsem to tak také měla. Matěj byl moc hodný a trochu „volného času“ mi každý den nechal. Chodil brzy spát, takže jsem po večerech často pracovala. Někdy spal dlouho i po obědě, tak jsem mohla pracovat i odpoledne. Tenkrát jsem se soustředila na práci a na to, abych dokončila doktorské studium, které už trvalo mnohem déle, než původně trvat mělo. Na jazyky nebyl čas.

U druhého miminka jsem to chtěla jinak. Zkusila jsem to a zjistila jsem, že to jde. A vlastně to není zas tak těžké, jak jsem si myslela a jak mě všichni strašili.

Už před narozením Šárky jsem si naplánovala, že se po porodu pustím do opakování své milované francouzštiny. Ten jazyk miluju, i když se ho asi nikdy nenaučím tak, abych přestala dělat chyby. Ale o tom zase třeba někdy příště.

S opakováním francouzštiny jsem začala hned v porodnici. Když jsem byla na pokoji s Šárkou sama, pouštěla jsem si francouzské podcasty nebo rádio a poslouchala je prakticky pořád. Moc mě to bavilo a v pokoji hned bylo veseleji.

Když jsem se vrátila domů, začala jsem si systematicky opakovat gramatiku. Několik let před tím jsem se gramatice moc nevěnovala, a tak jsem cítila, že už je to potřeba trochu oživit. Všechny věty, ve kterých jsem dělala chyby, jsem si vypisovala do aplikace ANKI, kterou používám moc ráda na procvičování slovíček. Psala jsem o ní taky tady.

Kromě gramatiky a podcastů jsem chtěla začít zase víc mluvit. Bohužel jsem moc neměla s kým. Nikam jsem nechodila a hodně času jsem v létě strávila na chalupě, kde internet buď nefunguje, nebo funguje špatně. Každý den jsem si proto 10 nebo 20 minut povídala s miminkem francouzsky. Tyhle techniky, kdy člověk mluví sám se sebou, s miminkem nebo třeba se psem, sice na první pohled vypadají bláznivě, ale jsou hodně účinné a užitečné. A hlavně je super, že na to nic a nikoho nepotřebujete. Víc jsem o nich psala tady.

Postupně jsem si udělala v učení systém, který fungoval a moc mě bavil. Když to šlo, poslouchala jsem podcasty ‒ nejčastěji u žehlení nebo nočního kojení. Když jsem kojila přes den, mívala jsem u toho otevřenou gramatiku. A když Šárka spala v šátku venku, trénovala jsem slovíčka v ANKI. Když spala v šátku doma, trénovala jsem gramatiku.

Každý den jsem tak po desetiminutových nebo patnáctiminutových intervalech našla na francouzštinu minimálně hodinu času, často to bylo i víc.

Po čtyřech měsících jsem se rozhodla splnit si svůj sen a začala jsem se učit španělsky. Šárka trochu vyrostla, tak jsem na to musela jít zase jinak. Nejdřív jsem si stáhla do mobilu několik aplikací, na kterých jsem se učila základní slovíčka a fráze. Opakovala jsem si věty z kurzů pro začátečníky, které jsem našla na YouTube. Později jsem si koupila aplikaci Assimil, se kterou jsem se mohla učit španělsky přes francouzštinu.

Dnes poslouchám podcasty pro začátečníky, když si s Šárkou doma hrajeme. Když jsme venku s kočárkem, opakuju si slovíčka s ANKI, a večer, když malá spí, si většinou sednu ještě na pár minut k on-line kurzu nebo k Mooveez (aplikace, kde se učíte jazyky pomocí filmů a seriálů).

Nikdy to není na dlouho, každá z těch aktivit mi zabere asi 10 nebo 15 minut. Když to ale sečtu všechno dohromady, minimálně hodina mi vyjde skoro každý den. Kdybyste mi řekli, že se mám hodinu denně učit španělsky, myslela bych si, že jste blázni. Když mi ale řeknete, opakuj si 10 minut slovíčka, je to mnohem reálnější. 🙂

Patřím mezi ty, kteří tvrdí, že cizí jazyk se může naučit každý. Stačí jen najít ten svůj systém a metody, které vás baví. Učení musíte mít rádi, musíte se na něj těšit, pak to půjde a bude to mít smysl, protože uvidíte výsledky. Důležité je mít s jazykem co nejvíc kontaktu, mít ho stále kolem sebe.

Jak tedy najít svůj systém a své metody, když máte doma malé děti?

  • Hledejte si malé chvilky a využívejte je, stačí pár minut (mluvte ve sprše, poslouchejte při vaření, uklízení, hraní s dětmi, využijte chvilky, kdy děti spí nebo se zrovna zabaví samy).
  • Najděte si takové materiály a zdroje, které můžete mít pořád u sebe. V dnešní době to jde s mobilním telefonem a internetem prakticky samo.
  • Stáhněte si jazykové aplikace (tipy na češtinu najdete v e-booku 35 on-line zdrojů pro výuku češtiny jako cizího jazyka).
  • Najděte si na sociálních sítích jazykové stránky (tipy najdete v e-booku Jak se učit češtinu a další jazyky na sociálních sítích).
  • Najděte si svoji aplikaci na slovíčka, kterou budete mít v mobilu vždy připravenou (já mám nejradši ANKI nebo Vocabulary Miner, ale je jich na světě hodně).
  • Nebojte se mluvit sami se sebou.
  • Najděte si knížku, ze které si přečtete každý den jednu stránku, když děti usnou.
  • Najděte si gramatiku, ze které si uděláte každý den jedno nebo dvě cvičení, když budou děti spát nebo si hrát.
  • Pusťte dětem pohádku nebo písničku v jazyce, který se učíte. Budete se tak učit spolu. 🙂

Nejdůležitější pravidlo ze všech je HLEDAT a ZKOUŠET. Může chvíli trvat, než si najdete aktivity, které vás baví a současně je můžete dělat i s dětmi. Dost často se stane, že když konečně najdete svůj systém a skvěle vám to funguje, děti povyrostou, všechno je najednou jinak a vy můžete začít znova od začátku.

Ale to je na tom asi to nejkrásnější. S dětmi se vám nemůže stát, že by vám nějaký systém fungoval moc dlouho a začal vás nudit. Děti vás každou chvíli přinutí systém učení změnit. A to je dobře. 🙂

Jsem nadšená lektorka češtiny pro cizince. Vytvářím pro studenty pracovní listy, díky kterým si hravou formou zopakují, co potřebují. Současně pomáhám lektorům, aby jejich hodiny byly záživnější a plné různorodých aktivit. Můj příběh si můžete přečíst tady.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.