Znáte svůj studijní typ? Rozhovor s Lenkou Málkovou (2. část)

V první části našeho rozhovoru o studijních typech jsme se s Lenkou věnovaly jejich vymezení a charakteristice. Snadno jste se tak mohli najít a zařadit do své škatulky. Zjistili jste, na co se zaměřit, co pozorovat a o čem přemýšlet, pokud chcete či potřebujete určit, jaký studijní typ jste vy sami nebo vaši studenti.

Dnes se podíváme na celou věc více prakticky. Jak s typologií pracovat v hodinách? Co nám může přinést? Proč to všechno vlastně zkoumat? Na otázky opět odpovídala Lenka Málková, autorka projektu Cesta k jazykům.

Leni, jak dlouho s metodou studijních typů pracuješ?

Osobně jsem tuto metodu studijních typů objevila před pár lety. Existuje více variant a přístupů k této problematice. Metoda VAK, psychologa Walter Burke Barbe, o které se zmiňuji v našem rozhovoru, mě oslovila nejvíce. Ostatní metody zahrnují více různých typů a stylů, nicméně pro potřeby učení jazyků vidím rozdělení na tři základní – vizuální, poslechový a dotekový – jako skvělou základnu pro poznání sebe sama.

Začala jsem tuto metodu zkoumat na sobě a především mi neuvěřitelně pomohla u mých dětí, když začaly chodit do školy. Já jako vizuální typ mám jedno dítě poslechové a druhé kinestetické a bez znalostí tohoto přístupu bych těžko chápala, jak to, že se jim tak těžko učí pouhým tichým čtením textu z učebnice.

Všem bych doporučila, aby si vzpomněli na to, jak se rádi a dobře učili jako děti. Co jim přirozeně šlo od ruky a co je bavilo, jaký styl učení. Jestli je bavily obrázky a barvičky nebo byli nadšení, když se mohli u básniček a písniček pohybově vyřádit. A potom se zamysleli nad tím, jak se to dá zapojit do učení jazyka.

Je lepší soustředit se na ty aktivity/dovednosti, které nám jdou nebo naopak na ty, které nám nejdou? Kterým bychom měli věnovat více času?

Na tuto otázku není tak úplně lehká odpověď. Také záleží na tom, jaké dovednosti se potřebuji naučit a jaké mám v jazyce cíle. Spíš jde o to uvědomit si, co jsou moje silné a co slabé stránky a nemít jako základ učení metody, které jsou napojené na mé slabé stránky.

Obecně bych se měla soustředit na své silné stránky a ty využívat u učení nejvíce. Je to logické. To, co je moje silná stránka, je pro mě příjemnější a když se u učení lépe cítím, tak mi to i lépe jde do hlavy. Například když miluju hudbu, odpočívám u ní a obklopují se jí, tak nejenže mě bude bavit učit se fráze z písniček, ale budou se mi i lépe pamatovat než čtením v duchu ze slovníčku.

Jak mi může můj typ pomoct s dovednostmi, které mi nejdou? Např. jaké metody/aktivity bys doporučila auditivnímu typu, který se potřebuje zlepšit v psaní?

Ono samotné uvědomění si slabších stránek je důležitá věc. Slabším dovednostem je potřeba také věnovat čas, ale vždy je vhodné si to nějakým způsobem ulehčit a vzít si nápovědu nebo pomůcku.

Takže vizuální typy třeba taky koukají na filmy, ale vždy s titulky a ne za účelem naučení se nových věcí, ale spíše pro zlepšení porozumění. A auditivní typ, který se potřebuje zlepšit v psaní, nezačne hned psát odborné eseje na celou A4 stránku, ale může začít se psaním deníku. Každý den si napsat něco ve smyslu „můj milý deníčku“ a začít s lehčími věcmi typu: co jsem dnes dělala? A postupně přidávat.

Další pomůckou může být nainstalování různých aplikací a pluginů, které nám pomůžou kontrolovat pravopis v cizím jazyce v průběhu psaní.

Měla bych vědět, jaký typ jsou moji studenti? Proč?

Myslím, že to je opět hodně individuální. Každý lektor má své vyzkoušené postupy a metody, které mu vyhovují a o kterých je přesvědčený, že jsou ty nej.

Rozdělení na studijní typy patří spíše do kategorie psychologického přístupu a tato teorie není vědecky ověřena. Proto si myslím, že tento přístup bude vyhovovat lektorům, kteří jsou intuitivní, je pro ně důležité to, jak se jejich klient u učení cítí anebo mají tuto metodu vyzkoušenou na sobě a vědí, že jim funguje.

Stejně tak, když tuto metodu představím klientům, někoho osloví víc a někoho méně. A když mi potom někdo nadšeně hlásí, že konečně objevil svůj styl učení, který mu jde, tak se na to zaměříme i ve výuce.

Jak zohlednit studijní typ v individuální výuce?

Co je podle mě pro lektora nejdůležitější a zásadní: uvědomit si, že jak to mám já, nemusí to vyhovovat všem. Pokud já miluju podcasty a přijde mi to jako ta nejlepší věc v jazyce na světě, tak to ještě neznamená, že každý klient bude mít stejný pocit.

Je proto důležité nedávat důraz na jednu stránku jazyka. Například nedávat za domácí úkoly pořád jenom články nebo cvičení z učebnice, ale vyměnit to občas za video nebo audio nebo zadat nějaký kreativní úkol, například vytvořit myšlenkovou mapu.

A obráceně, pokud mě strašně baví tvořit a neustále chci po klientech, aby vymýšleli příběhy, tak platí to stejné – ne každému tento způsob učení vyhovuje. Základem je zpětná vazba, kdy se klientů ptám, jak se u jednotlivých aktivit cítili a pokud znám jejich převažující studijní typ, tak se toho dá krásně využít.

Jak můžu pracovat s touto typologií v rámci skupinových kurzů? Jde to vůbec?

V rámci skupinových kurzů s touto typologií pracovat lze, ale určitě to bude lépe fungovat v menších skupinkách.

Například máme nějaké téma a někdo k němu může doma vypracovat test, další k tomu najde doplňující informace na webu, třetí to zpracuje do tabulky nebo schématu a čtvrtý k tomu vytvoří nahrávku. Také pokud vím, že mám ve skupině někoho slabšího na poslech, tak mu připravím nápovědu – třeba dostane vypsaná těžší slovíčka předem domů.

Když má někdo problém s mluvením z patra a ve skupince málo mluví, tak mu řeknu předem, o čem si budeme další lekci povídat a on si doma připraví osnovu, slovíčka nebo i obsah toho, o čem by mohl mluvit.

Díky, Leni!

Co dodat závěrem? Snad jen popřát hodně štěstí při hledání vaší vlastní cesty k jazykům a té pravé studijní metody 🙂