TOP 5 předposlechových aktivit

Proč je dělat?

Asi každý lektor dříve či později pochopí, že když na studenty na začátku hodiny vybafne něco ve smyslu: „Teď si pustíme poslech!“ a stiskne PLAY, moc daleko se nedostane.

Poslech v hodinách, je ve své podstatě dost nepřirozená aktivita, které zkrátka chybí (a vždycky bude chybět) potřebný kontext, který vzniká v běžném životě automaticky už jen tím, že se v dané situaci ocitneme.

Problémy, problémy, problémy…

Studenti mívají nejčastěji potíže právě s oním chybějícím kontextem, a tím pádem i s motivací k poslechu. Když nevím, o co jde, nevím, co je pro mě důležité a na co se mám při poslouchání zaměřit.

Dalším problémem může být náhlé přeskočení z tématu na téma, kdy se student ještě nestačí vzpamatovat z předchozí látky/aktivity a už má poslouchat něco úplně jiného. Nemá tak v mozku otevřené „ty správné šuplíčky“ se slovní zásobou, a tak textu buď nerozumí, nebo rozumí daleko hůře, než by rozuměl v reálné situaci.

S tím může souviset i neznalost zásadní slovní zásoby potřebné pro úspěšné splnění poslechových cvičení.

Jak ale studenty na poslechové aktivity připravit, abychom jim co nejvíce pomohli poslechová cvičení úspěšně zvládnout? Klíčem bývají právě aktivity, které se studenty podnikneme před tím, než pustíme nahrávku.

Předposlechových aktivit najdete v moderních učebnicích celou řadu. V tomto směru velmi doporučuji článek od Jarmily Valkové „Předposlechové aktivity a efektivní poslech“ (In: Sborník Asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka 2018, s. 207‒215).

Moje TOP pětka

• Předvídání poslechu s nápovědou

Ukážu studentům obrázek (ten mám vůbec nejraději), nadpis, případně vyberu nějaké specifické věty nebo slova z poslechu a nechám studenty hádat, o čem by mohl poslech být. Pokud máte skupinu s více studenty, je fajn nechat je vymyslet návrh ve dvojicích nebo skupinkách. Jednotlivé návrhy se pak snažíme společně porovnat a zdůvodnit.

• Otázky na osobní zkušenosti studentů

Mám dopředu připraveno několik otázek, které se týkají tématu nahrávky a snažím se ze studentů vymámit jejich osobní zkušenosti s daným tématem. Pokud je studentů ve skupince málo, ptám se jich já. Pokud jich je více, nechávám je dělat „interview“ s kolegou.

• Dotazníky

Dotazníky většinou připravuji tak, aby se na jednotlivé otázky k tématu poslechu dalo odpovědět co nejstručněji. Nechám pak studenty rozeběhnout se po třídě, aby v určitém časovém intervalu zjistili co nejvíce odpovědí od svých spolužáků.

Všechny tři výše uvedené aktivity studenty krásně a přirozeně naladí na téma poslechu, automaticky jim aktivují přesně tu slovní zásobu, kterou potřebují a výrazně jim tak zjednoduší plnění všech poslechových cvičení.

Jedinou nevýhodou podle mě bývá jejich časová náročnost. Pokud studenty nenechám rozpovídat, přijde mi to celé k ničemu. Jenže když se rozpovídají až moc, zabere vám to půlku hodiny… Najít správnou míru pro mě bývá hodně těžké.

• Příprava slovní zásoby

Pokud poslech obsahuje náročnější slovní zásobu, myslím, že je docela zásadní studenty klíčová slovíčka „předučit“. Při poslechu už znají význam problematických slov, rovnou je vidí v kontextu a snáze si je pak zapamatují.

Slovíčka si připravuji nejčastěji s obrázky nebo s definicemi a nechávám studenty, aby pospojovali, co k sobě patří.

• Slovní mapy, pavoukogramy apod.

Pokud mám málo času, většinou k „uvedení do tématu“ využívám různé grafy, kam napíšu klíčové slovo/téma a nechávám studenty formou brainstormingu (o kterém jsem psala už dříve tady) zapátrat v hlavách, co už o daném tématu vědí a jaká slovíčka k němu znají.

Poslední dva typy aktivit jsou časově méně náročné a současně bývají i dostačující na základní uvedení do tématu, takže dle mého splní účel také pěkně. Na druhou stranu ale nebývají tak zábavné a nic se o svých studentech nedozvíte. 🙂

Prakticky všechny tyto aktivity se samozřejmě dají snadno přetavit na aktivity poposlechové, nebo využít stejným způsobem před čtením psaného textu.