TOP 5 psacích aktivit do hodin

Psaní je jedna z důležitých dovedností, které by si studenti z hodin češtiny měli odnést. Jak ale integrovat nácvik psaní do lekce, abych tím nestrávila polovinu hodiny, studenty to bavilo a současně to k něčemu bylo? S tím se trápím pořád.

Různé eseje, články, dopisy a delší texty nechávám studenty psát za domácí úkol jako asi většina učitelů. Delší text zabere hodně času, studenti se na to potřebují soustředit, potřebují vymyslet, co a jak napsat, zkrátka je to běh na dlouhou trať. Takové psaní je určitě fajn, ale přesto mi přijde, že úkolování nestačí a je důležité zařadit psaní i do přímých lekcí.

Dodnes si pamatuju na hodiny slohu, kdy po nás učitelka chtěla, abychom napsali text v hodině, já seděla v lavici a za celých 45 minut jsem nebyla schopná vymyslet nic kloudného. Inspirace si zkrátka zrovna vzala dovolenou.

Většina z nás tak sesmolila průměrný text nevalné hodnoty, abychom teda něco napsali, když se to po nás chce. Zkrátka a dobře naprostá ztráta času pro všechny zúčastněné. Od začátku jsem věděla, že tudy cesta, zvlášť u cizinců, nepovede.

Postupem času mi vykrystalizovalo pět psacích aktivit, které většinou slaví úspěch a já je mám moc ráda. Studenti píšou krátké texty, často jen věty. Psaní si procvičí, současně se hodina zase trochu odlehčí, při správném nastavení i řadu věcí zopakujeme.

Které aktivity to jsou?

Vybraná slova

Napíšu na kartičky několik slov z probírané/opakované slovní zásoby nebo gramatiky, může to být opravdu cokoli, co vás napadne (podstatná jména, přídavná jména, slovesa, předložky, spojky, gramatické formy).

Studenty rozdělím do dvojic. Nechám je vylosovat 5 kartiček (počet samozřejmě variabilní) a napsat příběh, ve kterém vybraná slova musí použít. Většinou aktivitu omezuji pěti nebo deseti minutami. Další variantou je zadat všem studentům stejná slova. Příběh je možné různě omezit tematicky, pokud se to hodí, ale nemám s tím moc dobrou zkušenost.

Potom jednotlivé příběhy čteme. V mezičase procházím mezi studenty a snažím se většinu chyb opravit za pochodu nebo texty vyberu a opravím později.

Řetěz na tabuli

V téhle aktivitě studenti píšou, respektive dokončují věty. Vymyslím úvodní větu (např. Včera jsem si koupila psa.) a napíšu ji nahoru na tabuli. Pod ni napíšu slovo BOHUŽEL… a nechám studenty, aby pokračovali v příběhu a větu dokončili. Pod jejich větu napíšu NAŠTĚSTÍ… a opět je nechám dokončit. Pak zase BOHUŽEL… a zase NAŠTĚSTÍ… a tak pořád dokola, dokud není popsaná celá tabule, dokud to studenty baví a dokud mi to dává smysl.

Podobně se dá pracovat se slovy proč ‒ protože. Určitě vymyslíte i další dvojice slov, která by dávala smysl. Budu ráda, když se podělíte do komentářů. Sama mám zatím vyzkoušeny jen tyhle dvě dvojice, ale fungovalo to vždycky hezky a chyby v procvičovaných výrazech se tím do budoucna vážně minimalizovaly.

Píp diktát

Diktáty v lekcích používám, i když vím, že to nebývá úplně oblíbená záležitost. Přijde mi, že je to vážně efektivní způsob učení a psaní. Běhací diktáty jsou taky fajn, i když u té efektivity vzhledem k času je to asi trochu sporné. Co se mi ale líbí moc, jsou píp diktáty.

Vyberu kratší text, který studentům diktuji. Místo některých slov řeknu pouze PÍP (TDMTDM, fantazii se meze nekladou). Pro studenty je to signál, že mají vynechat místo.

Když diktát dopíšeme, nechám studentům pár minut na to, aby na vynechaná místa doplnili slova, která by tam podle nich mohla významově a gramaticky patřit. Někdy je jediné správné řešení, ale většinou jich může být víc.

Potom společně čteme a diskutujeme o různých variantách. Diktáty nakonec vyberu a opravím ostatní chyby.

Kdo ‒ kdy ‒ kde ‒ jak ‒ co (dělá)?

Tuhle hru asi znáte. Za mých mladých let jsme ji hráli docela často. Dokonce mám pocit, že měla i nějaký sofistikovanější název, na který si za boha nemůžu vzpomenout.

Každopádně šlo o to, že jsme na papír A4 napsali nahoru odpověď na otázku KDO?. Ideálně rozvitý větný člen (např. moje stará maminka). Papír jsme přeložili a poslali po směru hodinových ručiček dál.

Další člověk napsal odpověď na otázku KDY?. Nesměl se přitom dívat, co napsal jeho předchůdce, úkolem je napsat jakoukoli odpověď, přeložit papír a poslat dál. Když odpovíme na všechny otázky, pošleme papír naposledy dál a přečteme si vzniklé věty.

Lichotek není nikdy dost

Moc příjemná aktivitka pro skupinky, které se znají trochu líp. Ideálně zařazuji ke konci kurzu, před Vánoci apod. Každému ze studentů nalepíme na záda papír A4 a vyzveme studenty, aby si mezi sebou napsali, co se jim na druhém člověku líbí, co na něm mají rádi, něco hezkého, pozitivního.

Aktivitu omezuji časově podle počtu studentů. Snažím se, aby všichni psali všem, ale nenutím je a nijak výrazně na tom nebazíruju. Nestalo se mi, že by tuhle aktivitu někdo odmítl a všichni pak odcházejí z hodiny s dobrou náladou. Je to takové pohlazení pro duši 🙂

Jak trénujete psaní v hodinách vy? Budu moc ráda za další nápady do komentářů! Třeba z toho sestavíme společnými silami nový článek 😉

Hledáte další inspiraci na aktivity a on-line zdroje? Už jste četli e-book 37 on-line zdrojů pro výuku češtiny jako cizího jazyka?

Potřebovali byste nějaké tipy, jak procvičovat zábavněji gramatiku? Mrkněte na sadu pracovních listů Hravé gramatiky (zatím je na světě jen nominativ, ale brzy se snad objeví další pokračování :-)).

Foto: Alexis Brown, Aaron Burdan, Unsplash